_________________________________________________________________________________
__________________________________________________________________________________



VÍTEJTE

Pár pravidel při návštěvě tohoto blogu:
1. Místo na vaše reklamy je ZDE
2. Pokud se váš komentář netýká článku, máte nějaké stížnosti nebo otázky, piště ZDE
3. Pište slušně. Ani já, a ani návštěvníci mého blogu, i kdybych jich bylo 5, nejsou zvědaví na sprosté výrazy a vaši vlastní gramatiku, kterou ani nechtějí luštit.
Pokud narazíte na nefunkční odkaz, byla bych ráda, kdybyste mi ho nahlásili ZDE. Samozřejmě mi tím pomůžete.
Užijte si návštěvu mého blogu. T


__________________________________________________________________________________
_________________________________________________________________________________

Zemřel, aby on mohl žít

30. ledna 2009 v 9:00 | Teraxa |  Povídky

Tak tady vám přestavuji svou první tvorbu v oblasti anime.

Zase téma Naruto. Hlavní postavy Kiba a věrný Akamaru.

Ještě teď bych si za to nejradši namlátila :D Takovej tyran zvířat.







Obloha už od rána prozrazovala ponurý den. Těžké šedivé mraky odmítaly opustit oblohu a propustit byť jen jediný paprsek slunce. Jako tichý svěděk pozorovala událost, na kterou se sama snažila upozornit.

Tam uprostřed lesa právě skončila bitva, která neměla vítěze.Tam dole na zemi ležely čtyři postavy a s nimi pes, jehož velikost se jim rovnala.

Dlouho bylo ticho. Tak zlověstné ticho, že se při něm člověku zastavilo srdce. Omámilo veškeré smysly.Země se pomalu zbarvovala rudou krví tří neznámých ninjů a dvou bojovníků z Listové.

Chlapce a psa, jež tvořili jednu duši.

Do ticha pronikl tichý sten jedné z postav. Chlapec, spíše již mladý muž, pootevřel oči a bolestné usykl. Jeho tělo bylo ztěžklé a jen sebemenší pohyb mu působil obrovské bolesti. Pomalu pootočil hlavu a na chvilinku si odpočinul. Měl podivný nepříjemný pocit, který ho ale donutil pozvednout bradu a pohlédnout před sebe.

V ten okamžik se pro něj zastavil čas. Z vytřeštěnýma očima hleděl před sebe, neschopen jediného slova. Nepočítal vteřiny, ani minuty do doby, než z jeho úst vyšlo jedno zoufalé slovo:

"Akamaru..."

Tam před ním ležel jeho druh, přítel, jeho druhá půlka v obrovké kaluži krve...





"Kibo! Kde se couráš?"

"Promiň, mami, zdržel jsem se po škole s kamarády..." objal malý chlapec svou matku s provinilým úsměvem.

"Dobře, teď pojď se mnou, něco pro tebe mám," usmála se se žena přívětivě a chytila ho za ruku.

"Co? Co to je, mami?" šťouchal do ní chlapec prstem a sledoval cestu před nimi. Najednou se mu rozzářila očka.

"Mami, já... konečně... mami, dostanu ho? Dostanu... psa?" soukal ze sebe s námahou slova a zíral na mýtinku, která se před nimi otevřela.

Uprostřed mýtiny byl shromážděn celý klan Inuzuka. Chlapec nemohl dojetím mluvit, když jeho matka přikývla. Pevněji stiskl její ruku a hrdě vztyčil svou hlavu, když vcházel mezi členy své rodiny.

Uprostřed na trávě leželo malé štěně a nervózně pokukovalo po okolí.

"Kibo, jako každý z našeho klanu, kdo dosáhne daného věku, dostáváš psa, který se od této chvíle stává tvou součástí. Jednu věc nezapomeň. Budu ti projevovat takovou lásku a oddanost, jakou budeš projevovat ty jemu, proto si ho nanejvýš važ!" pronesl jeho otec, když vystoupil ze skupinky a zvedl štěně.

Když ho vložil chlapci do dlaní, malé klubíčko chlupů mu olízlo prsty. Chlapec ho šťastně objal a zašeptal: "Budu ti říkat Akamaru, co ty na to?" mrkl na psa.





Kiba jakoby se probral z tranzu. Pomalu sunul svou ruku, zkroucenou pod tělem, před sebe.
Potlačoval strašnou bolest, ale v tuto chvíli to nebylo nic proti tomu, co se odehrávalo v něm samém. Pomalu, centimetr po centimetru, se posouval k Akamaru. Zoufale si uvědomoval, jak dlouho mu to trvá. Co když...Ne, nechtěl na to myslet, pořád měl naději, že je všechno v pořádku, že snad bude...

Pomalu silou vůle se dostával ke svému cíli. Krev, přes kterou se plazil, ani nevnímal. Očima visel na tváři svého přítele a chvíli co chvíli zatajoval dech a čekal, kdy otevře Akamaru své oči, vesele zavrtí ocasem a olízne jeho zpocenou a vyděšenou tvář.

Doplazil se úplně k němu a objal ho zesláblými pažemi. Srdce se mu zatajilo a veškerá naděje zmizela, když položil hlavu na jeho nehybný hrudník a neslyšel tlouct jeho srdce.

"Aka... Aka... AKAMARU!" ozval se lesem zoufalý výkřik a nebe, jakoby trpělo s opuštěným chlapcem, začalo plakat. Kapky se mísily se slzami, vytékajícími z chlapcových očí a trpěly jeho vlastní bolestí.





"Au, Au... co blbneš, Akamaru?" mnul si Kiba pokousanou paži. Nevrle se podíval na psa, cenícího zuby.

"Nech mě být, snad nevidíš, že spím?" prohodil a znovu se zachumlal pod deku.

Akamaru vyskočil na postel a začal deku trhat na malé kousky. Kiba vyskočil z postele a začal se s ním přetahovat.

Žena v kuchyni na okamžik zastavila práci. Z pokoje jejího syna se ozývalo vzteklé vrčení a nadávky.

Položila nůž a šla se podívat.

Když otevřela dveře, naskytl se jí pohled na zápasící dvojci, kde ani jeden druhého nešetřil. Kiba dostal pěkný kousanec do kotníku a Akamaru se musel rychle vyhnout trefně hozenému rámečku s fotografií.

"TAK DOST!" ozvalo se rázně od dveří. Kibova matka tam stála s rukama v bok, jako bohyně pomsty.

Oba provinulci sklopili tváře a klidili se na druhou stranu místnosti.

"Kibo, pokud vím, už si měl být dávno venku. Domluvil ses s dědečkem, že tobě a Akamaru pomůže s tréninkem, tak mi vysvětli, CO DĚLÁŠ JEŠTĚ V POSTELI!" burácela.

"Já... totiž... já... už jsme pryč!" vyběhl chlapec se psem v patách do koupelny a během chvíle se vytratil z domu.

"Hej, Akamaru... proto si mě ráno kousl?" podíval se na psa, který kráčel metr před ním a nevěnoval mu pozornost.

"No tak, víš, že jsem to nemyslel špatně... nejsi vypelichanej ani nemáš uši jako plachty. Sice jsi zatím pořád malá koule..." pousmál se, ale když zaslechl nevrlé zavrčení, dodal: "ale vím, že z tebe bude ten nejsilnější a nejlepší pes z klanu!"





Nevěděl jak dlouho tam ležel, slzy mu dávno vyschly. Dýchal, ale přesto měl pocit, že se mu nedostává vzduchu. Ležel na Akamaru a zíral do jeho hebké srsti, teď už slepené jeho vlastní krví, vytékající mu z rány. Věděl, že už mu moc času nezbývá, ale s trochou naděje tu chvíli očekával. Možná... možná se s ním potom setká... pokud... pokud bude hoden ho dále doprovázet.

Neustále pršelo a déšť jakoby se snažil smýt mu smutek z tváře. Nemohl jen tak odnést ty pocity, pramenící z jeho srdce a jeho duše. Cítil se jako prázdná skořápka, která ztratila svůj vnitřek. Nenacházel v myšlenkách další smysl života. Jen oddaně čekal na chvíli, kdy jeho srdce naposledy zatluče a jeho dech skončí. Svými doteky se loučil se svým přítelem, tím kdo pro něj riskoval vlastní život. Doufal, že mu to někdy odpustí.

Ani si nevšiml postav, objevujících se okolo nich. Objímal Akamaru a jeho svět se scvrkl na tenhle jediný pocit.

Ninjové, pozorující smutnou scénu, stáli okolo a báli se přerušit tuto posvátnou chvíli.
Chlapec zašeptal: "Akamaru..." a naposledy pohlédl na psa a zavřel své oči.





"Akamaru, už zbývá jen poslední, to už zvládneme!" kývl Kiba na psa připraveného ke skoku. Protivník se tyčil před nimi s katanou v ruce a na rozdíl od nich, nejevil žádné známky vyčerpání.

"Sakra, tohle je jiná třída, než ty dva před ním," prohodil k Akamaru a ten zavrčel, směrem k ninjovi.

"Ty zleva, já zprava!" špitl a oba se rozeběhli. Kiba zasáhl nepřítele z dou metrů shurikenem a pro jeho zděšení se ozvalo 'puf'.

"Cože klon?" vyjekl, když se k němu ninja přiblížil zezadu a máchl svou katanou...

Mihl se stín a vystříkla krev. Akamaru, chránící jeho život, padl k zemi.

"TY..." zařval Kiba a rozeběhl se na svého, ještě překvapeného soupeře.

K zemi se skácely dvě postavy. Jedna zasažená katanou a druhá kunaií.

Rozhostilo se naprosté ticho.





Každý den je vidět chlapec, který chodí stejnou cestou na nevelkou mýtinu.

Každý den nese v náručí květiny a každý den je pokládá ke kameni uprostřed mýtiny.

Tak jako každý den si kleká před kámen a vypráví mu novinky.

Tak jako každý den se vrací do vesnice a tráví čas s přáteli.

Užívá života, protože ten, jež je uložen pod kamenem na mýtině, zemřel, aby on mohl žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama