_________________________________________________________________________________
__________________________________________________________________________________



VÍTEJTE

Pár pravidel při návštěvě tohoto blogu:
1. Místo na vaše reklamy je ZDE
2. Pokud se váš komentář netýká článku, máte nějaké stížnosti nebo otázky, piště ZDE
3. Pište slušně. Ani já, a ani návštěvníci mého blogu, i kdybych jich bylo 5, nejsou zvědaví na sprosté výrazy a vaši vlastní gramatiku, kterou ani nechtějí luštit.
Pokud narazíte na nefunkční odkaz, byla bych ráda, kdybyste mi ho nahlásili ZDE. Samozřejmě mi tím pomůžete.
Užijte si návštěvu mého blogu. T


__________________________________________________________________________________
_________________________________________________________________________________

Chtěl bych... být Anděl

12. února 2009 v 18:00 | Teraxa |  Povídky

Tak první kapitolka z dvoukapitolové povídky. Prozatím to nechám v jednorázovkách, protože většinou nic delšího nepíšu... Kdyby přibylo, udělám rozcestník.

HP fiction. Hlavní postavy poznáte zcela jistě samy.

Bůh ti posílá anděly, ale i ty sám můžeš být andělem. /Phil Bosmans/




Jemný vánek vnikal do místnosti otevřeným oknem a jemně čechral záclony. Skrz ně byly vidět hvězdy svítící jasně na černé obloze a zářící kulatý měsíc.
Malý chlapec v posteli s nebesy fascinovaně pozoroval toto noční divadlo. Hleděl na tmavou oblohu s náboženským pohledem.
Na nočním stolku hořel plamen svíčky, který tuto chvíli dokresloval svým tlumeným světlem. Záblesky se odrážely od zelených saténových závěsů na chlapcově posteli s nebesy.
Chlapec odtrhl své šedé oči od krásy noci a zadíval se na dveře svého pokoje.
Kamenná podlaha na chodbě mu prozradila, že se někdo blíží, tak jako každý večer. Když se otevřely dveře, usmál se na svoji matku a vztáhl k ní ruce.
"Draco, zlatíčko proč už nejdeš spát?" objala Narcisa svého syna.
"Mamí viděla jsi tu oblohu? To je krása, viď že ano!" zářil malý Draco a znovu se otočil k oknu. Narcisa mu svými prsty projížděla jeho jemné blonďaté vlásky a dívala se s ním skrz okno.
"To víš, že je to nádhera," ujišťovala synka a pozorovala jeho lesknoucí se oči.
"Nahoře v nebi sídlí andělé. Jednou se tam taky dostaneš," usmála se na něj a políbila ho na čelo. Draco na ni hleděl s novým zájmem.
"Řekni mi něco o andělích, prosím!" žadonil a upíral na ni dychtivě zrak.
"Copak bys chtěl vědět Draco?" pousmála se Narcisa nad zvědavostí svého syna.
"Kde se vzali andělé?" vyhrkl rychle chlapec a už se nemohl dočkat odpovědi.
"Když někdo umře a dostane se do nebe, protože byl hodný, může se pak stát andělem, víš? Pomáhá nám tady dole, každý máme vlastního strážného anděla i ty," pomalu k němu promlouvala.
"A jak vypadá? Můžu ho vidět?" ptal se s nadějí v hlase.
"Ne Draco, to asi ne," smála se Narcisa a hleděla láskyplně na chlapce. "Andělé nejsou vidět. Jsou to nádherná tajemná stvoření. Mají dlouhý bílý hábit a také křídla. Nádherná velká křídla se spoustou peří."
Chlapec se rozesmál zvonivým smíchem. Matka ho šťastně pozorovala. Znovu ji objal kolem krku a přitiskl se k ní.
"Je s námi teď nějaký anděl?" ptal se a očima projížděl místnost.
"To víš, že ano!" potvrdila to Narcisa s jasnou samozřejmostí.
"A s tatínkem?" ptal se dál.
"Taky s ním jeden je," přikyvovala.
"A mohl by tu být s námi? Přišlo by více andělů a nikdo by nám neublížil!" vyhrkl najednou Draco.
"Zlatíčko tatínek má práci. Ale neboj, jeho anděl ho ohlídá," utěšovala ho.
Chlapec se jí schoulil v náručí a pohledem zabloudil ven z okna. Neustále obdivoval krásu nebe. Prohlížel si každou hvězdičku. Připadalo mu to, jako kdyby někdo na podlaze rozsypal blyštivé kamínky, jen je posbírat. Kulatý měsíc mu vždy o úplňku připomínal jednu z perel na matčině náhrdelníku. Tak zářivou a dokonalou.
Proseděl by minuty i hodiny v matčině náručí a neustále by dokázal zírat nahoru.
"Draco měl bys jít spát," pohladila Narcisa synka po tváři.
"Ještě chvilku…" zašeptal, aniž by se k ní pootočil.
"Aspoň si zalez do postýlky." Nadzvedla se, aby si Draco mohl vlézt pod saténovou pokrývku a pořádně se zachumlat.
Narcisa sledovala jeho snažení a pak si znovu přisedla na okraj postele.
"Ty taky vypadáš jako anděl!" usmál se na matku.
"Ale nemám křídla!" namítla.
"Jednou je mít budeš. Říkala jsi, že andělé jsou nádherní!" pronesl triumfálně.
"Možná, že jednou ano, ale ještě uběhne mnoho času, než to poznáme," zamyslela se Narcisa a myšlenky se jí zatoulali do neznáma.
"Já to ale vím! Všichni půjdeme do nebe!" stál si Draco tvrdohlavě na svém.
"Ty jsi pravý Malfoy," pousmála se, ale v očích měla na okamžik záblesk smutku.
"Ano jsem a slibuju, že vždycky budu!" zaťal své pěstičky a kýval hlavou.
"Ale teď už musíš opravdu spát, aby se tatínek nezlobil, ano?" zvedla se z postele a zhasla svíčku na nočním stolku.
Zvenku prosvítal už jen slabý proužek světla. Sklonila se nad Dracem a políbila ho na čelo.
Pomalu přešla místností a otevřela dveře.
"Mamí?" zavrtěl se chlapec v posteli.
"Ano?"
"Chtěl bych být anděl."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Memorin Memorin | 13. února 2009 v 23:28 | Reagovat

Stejně nádherné jako napoprvé i na páté? osmé? přečtení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama