_________________________________________________________________________________
__________________________________________________________________________________



VÍTEJTE

Pár pravidel při návštěvě tohoto blogu:
1. Místo na vaše reklamy je ZDE
2. Pokud se váš komentář netýká článku, máte nějaké stížnosti nebo otázky, piště ZDE
3. Pište slušně. Ani já, a ani návštěvníci mého blogu, i kdybych jich bylo 5, nejsou zvědaví na sprosté výrazy a vaši vlastní gramatiku, kterou ani nechtějí luštit.
Pokud narazíte na nefunkční odkaz, byla bych ráda, kdybyste mi ho nahlásili ZDE. Samozřejmě mi tím pomůžete.
Užijte si návštěvu mého blogu. T


__________________________________________________________________________________
_________________________________________________________________________________

Šachy

11. února 2009 v 11:00 | Teraxa |  Povídky
Původně psáno na HP fiction, ale když si to přečtete, dalo by se to zařadit kamkoliv.

Tohle byla moje úplně první povídka.

Omluvte mé nedostatky v tazích. Šachy sice hraju, ale to neznamená, že u nich umím myslet :D



V mlze stál osamocený stolek a na něm rozložené šachy, čekající na první tah.
Najednou cosi rozptýlilo mlhu a ze dvou stran se blížily dvě postavy.
Obě měly dlouhý šat rozdílné barvy. Jedna byla bílá, druhá černá.
Přistoupily ke stolku a posadily se na židle.
Bez jediného pohledu, pohybu svalů či slova seděly a čekaly.
Za malou chvíli přicházela osoba ve zlatém plášti. Záhyby odrážely jakési světlo odnikud, které na jednu stranu fascinovalo a na druhou děsilo.
"Vítám Vás. Tohle je poslední bitva. Doufám, že pravidla jsou jasná!" ozval se tajemný skrytý hlas. Oba hráči kývli hlavou a sklonili se nad šachovnicí.
Bílý hráč začal svůj tah pěšákem.
Oba postupovali opatrně a dlouho promýšleli své tahy.
V jednu chvíli odkryl bílý hráč jednoho pěšáka a soupeř toho okamžitě využil. Svojí královnou sebral bílého pěšáka a nechal ji odkrytou. Za to také zaplatil.
Bílý hráč jedním pohybem sebral královnu, ale neustále si hlídal všechny své figurky.
Jeho soupeř se teď neznatelně napřímil a přemýšlel, jak jít do protiútoku.
Pomalu rozjížděl předem připravenou hru. Otázka byla, zda bude prozrazena dříve, než ji dokončí.
Postupně ubývalo figurek na obou stranách, ale černý hráč začal viditelně slábnout. Spoléhal na jediný tah, kterým by mohl všechno zachránit.
Bílý hráč stáhl svého krále a pečlivě si jej hlídal.
Oba věděli, že se teď hraje o všechno a dva vítězové být nemohou.
Černému hráči zbýval už jen král, střelec a věž. Bílý hráč měl na své straně krále, dva střelce, koně, věž a královnu.
Černý hráč konečně vsadil na svůj hlavní tah.
"Šach!" pronesl klidně.
Bílý hráč se na chvíli rozhlédl a přemýšlel. Pokud se tah vydaří, mohlo by všechno skončit.
Posunul krále a vyčkával.
Soupeř se vůbec nerozmýšlel a znovu posunul figurku.
"Šach," oznámil, tentokrát s jistotou v hlase.
Bílý hráč se usmál. Teď už nemusel utíkat.
"Mat!" zazněla odpověď.
Oba hráči si pohlédli do očí, z kterých se už nedalo vyčíst ani jediné slůvko či pocit.
Oba povstali a podali si ruce.
"Tímto je rozhodnuto!" oznámil Osud ve zlatém šatu.
"Až znovu nastane čas, dám Vám vědět," dodal.
Oba hráči se mu poklonili a odcházeli zpět.
Osud mávl rukou a stolek zmizel.
Znovu vyhrál Život.
Zítra může nastat nový den.
Tohle však není konec.
Takových partií bude ještě mnoho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | Web | 16. února 2010 v 0:05 | Reagovat

Zajímavé. Na první povídku až příliš, troufám si říct. Každopádně Ti děkuji, že ses na mém blogu ozvala. Jakožto autor asi víš, co to pro člověka znamená, když o sobě dají čtenáři vědět...A že odbíhám od tématu - ten design je úchvatný. (Snad to nemělo příchuť medu namazaného kolem pusy...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama