_________________________________________________________________________________
__________________________________________________________________________________



VÍTEJTE

Pár pravidel při návštěvě tohoto blogu:
1. Místo na vaše reklamy je ZDE
2. Pokud se váš komentář netýká článku, máte nějaké stížnosti nebo otázky, piště ZDE
3. Pište slušně. Ani já, a ani návštěvníci mého blogu, i kdybych jich bylo 5, nejsou zvědaví na sprosté výrazy a vaši vlastní gramatiku, kterou ani nechtějí luštit.
Pokud narazíte na nefunkční odkaz, byla bych ráda, kdybyste mi ho nahlásili ZDE. Samozřejmě mi tím pomůžete.
Užijte si návštěvu mého blogu. T


__________________________________________________________________________________
_________________________________________________________________________________

Shinigamiho touha milovat a být milován II.

23. února 2011 v 16:00 | Teraxa |  Povídky
Povídka inspirovaná Bleachem.
Díl druhý.

Každý z nich touží po lásce...
Tak dlouho k němu vzhlížela a i po jeho odchodu zůstala natolik zaslepena, že si nevšimla další osoby, jejíž srdce patřilo jen ji.
On se vrátil, aby si ji odvedl sebou. Na rtech slůvka plná citu, v mysli však plán, jak vše zničit.
Stačí to všechno včas prohlédnout a napravit? Odpustí jí ten, jehož srdce je to pravé, aby mu mohla dát svou lásku?


Paprsky slunce pronikaly skrz okno a osvětlovaly jeho bledou tvář. Kapitán Hitsugaya Toushirou otevřel oči a hleděl do světla. Pak je znovu na chvíli zavřel a nakonec se posadil. Přejel si rukou po tváři a prohrábl si vlasy.
Přestože usnul, spánek mu nepřinesl úlevu a odpočinek jako obyčejně, ale pouze noční můru a další únavu. Pořád měl starost o Hinamori.
Ještě chvíli seděl na posteli a opíral se zády o chladnou stěnu.
Ještě pořád není nic nového, Matsumoto by ho přišla vzbudit.
Zvedl se, v koupelně si opláchl obličej a vydal se zpátky na velitelství 10. divize. Ačkoliv neměl na nic náladu, pouhým sezením by ničemu nepomohl, tam bude aspoň užitečný a pokusí se zbavit té haldy papírů, co se mu nashromáždily v pracovně. Jen doufal, že se Matsumoto neuleje a trochu mu pomůže.


Hinamori se probudila a hleděla do bílého stropu. Na chvilku byla zmatená, netušila, kde se nachází, ale když vedle sebe uviděla spícího Aizena, všechny vzpomínky se jí hned vrátily. Do tváří se jí vehnala červeň, když si vzpomněla na minulou noc.
Hleděla na Aizenovu spící tvář a nemohla od něj odtrhnout oči. Byla tak klidná a vyrovnaná, jako kdysi dávno, když byl ještě kapitánem 5. divize. Při pohledu na něj se usmívala a zvědavě mapovala každou částečku jeho odkrytého těla. Oči. Nos. Ústa, která ji svým uměním vyzdvihovala do nebe. Krk. Záda, na kterých hrály při nádechu i výdechu všechny možné svaly. Ruce, které doteď cítila na svém těle.
Tváře se jí rozhořely a Hinamori přivřela oči.
Stočila pohled zpět do Aizenovi tváře a cukla sebou, když se setkala s pohledem jeho hnědých očí. Okamžitě se zadívala kamsi do přikrývek, když ucítila na tváři jemný dotyk dlaně.
"Nemusíš se bát a ani stydět, byla jsi úžasná," pousmál se Aizen tím svým okouzlujícím úsměvem.
Dívce se nahrnula do tváří červeň a schovala hlavu do polštáře.
Po chvíli vedle sebe zaregistrovala pohyb a ucítila polibek ve vlasech. Pootočila hlavu a spatřila, jak se Aizen, v celé své mužné kráse, zvedl z postele a začal se oblékat.
"Kam jdeš?" zeptala se a snažila se, aby to nevyznělo nějak zvědavě či majetnicky.
"Jen se neboj, máme za chvíli schůzi a já jako hlava všeho tady tam samozřejmě nesmím chybět," bez zaváhání odpověděl. Ve chvíli, kdy bral za kliku u dveří, se na dívku znovu otočil a dlouze na ni pohlédl.
"Hinamori..." byla poslední slova, které od něj slyšela, když opustil pokoj.


 Kapitán Hitsugaya seděl ve své kanceláři, zavalen stohem papírů, když zaslechl vrznutí dveří.
"Matsumoto, konečně. Brzy by mě ty lejstra zavalily," povzdechl si a snažil se zahlédnout její postavu. Místo ní se zde objevil jiný podkapitán a to Kira Izuru.
"Děje se něco?" zeptal se Toushiro a prohrábl si netečně vlasy.
Kira Iruzu před ním chvíli přešlapoval než odpověděl: "Máte přijít k veliteli. Našli Hinamori..." zašeptal poslední slova.
Toushirou vyskočil ze židle a aniž by čekal na další instrukce, okamžitě se rozběhl na velitelství. Nevěděl, jestli se mu v té chvíli srdce rozskočí štěstím nebo strachem z toho, co bude následovat. Snažil si celou cestu nepřipouštět žádné chmurné myšlenky, ale i tak mu mysl sem tam zalétla jejich směrem.
Na velitelství doběhl jako poslední, celý zadýchaný.
"Konečně jsme tu všichni," začal velitel Yamamoto.
"Mám pro Vás nemilou zprávu. Podkapitánka páté divize Hinamori Momo byla spatřena po boku Aizena Sousukeho. Tyto zprávy jsou již potvrzeny několika Shinigami," pokýval hlavou.
Mezi kapitány to zašumělo, jen jeden z nich na chvíli zapomněl i dýchat.
"To není pravda," ozval se výkřik z davu. Vše naráz utichlo a pohledy se stočily na kapitána desáté divize. Stál na místě se vzdorovitým pohledem a střídavě svíral dlaně v pěst.
"Chápu, že je tomu těžké uvěřit, ale je to skutečnost, kterou nebudeme přehlížet a to platí u všech!" nekompromisně odpověděl velitel.
"Něco je špatně," zašeptal Hitsugaya a aniž by dál poslouchal, otočil se a opustil hlavní velitelství. Svým chováním vzbudil rozruch.
"Nechme to zatím být," ozval se Yamamoto, "ale chci, aby na něj někdo dohlédl, než se rozhodne udělat nějakou chybu," chytil se za dlouhé vousy.


"Nevím, jestli to byl dobrý nápad," ozvala se nejistě Hinamori po návratu do Hueco Mundo.
"Ale, no tak," usmál se chlácholivě Aizen, "stejně by se to dřív či později dozvěděli. Tady můžeš stát pouze na jedné straně a já jsem rád, že na té mojí," neodolatelně se usmál a mrkl na ni.
Hinamori se vehnala červeň do tváří a sklopila oči. Dělala to kdykoliv, kdy jí Aizen složil nějakou poklonu.
"Když to nebude vadit, šla bych si teď odpočinout do svého pokoje, jsem celkem unavená," pohlédla na něj tázavě.
"To víš, že ano. Stejně máme teď schůzi a prozatím se jich nemůžeš účastnit. Později se za tebou stavím," kývl na ni a ještě chvíli pozoroval jak se ladnými pohyby vzdaluje chodbou.
Sám se otočil a zamířil opačný směrem.
Byl již netrpělivě očekáván. V místnosti seděla celá Esupaada a Gin s Tousenem postávali ve dveřích.
"Tak, co je nového?" optal se Gin.
"Soul Society se dozvěděla o Hinamorině zradě. Teď jen počkáme, co udělají. Vsadím se, že se tu co nevidět objeví ten skrček. Pokud bude všechno vycházet, jak jsme to naplánovali, tak tu brzo dojde k velkým změnám," jízlivě se pousmál a složil si ruce pod bradu.
"Jo, ale co když to ta holka všechno zkazí? Nebylo by lepší se jí zbavit hned teď?" ozvalo se od stolu.
"O to se nestarejte. Mám to už dobře zařízené," odpověděl.
"No jistě. Sloučit práci s potěšením..." ozval se Gin.
"Dej si pozor na jazyk," otočil se k němu Aizen a měřil si ho očima.
"Promiňte, Aizen-sama," sarkasticky protáhl Ichimaru a s úšklebkem naznačil něco, co asi mělo znamenat poklonu.
"Nechte toho, máme na práci důležitější věci," odsekl Aizen a přesunul se s oběma ke stolu.
"Pěkně měkneš," vyjevil mu cestou Tousen svůj názor.
"Neudělám nic, co by mohlo vše ohrozit," dostal zpět v odpověď.


V Soul Society se mezitím rozpoutala bouře. Shinigami se rozdělili na dva tábory. Jedni věřili, že se jedná o nedorozumění a Hinamori nezradila. Jedni prohlašovali, že se to dalo čekat, když byla tak dlouho pod Aizenovým vlivem.
Jen jeden člověk se rozhodl, že nebude jen tak stát a poslouchat zbytečné hádky. Chtěl se na vlastní oči přesvědčit o pravdě.
Znal Hinamori už dlouho a dobře. Věděl, že by nikdy neudělal nic špatného. Nikdy by neublížila nevinnému, ani nikomu dobrému.
Chtěl přímo od ní slyšet, proč odešla, proč šla za Aizenem...
Srdce mu prudce bušilo, až měl pocit, že mu praskne hrudní koš. Po kanceláři si sesbíral nejnutnější věci a narval je do malého pytle, který si uvázal okolo pasu.
Netušil jak dlouho bude pryč. Jak dlouho to bude nutné.
Ve chvíli, kdy prudce otevřel dveře, se málem srazil se svým podkapitánem.
"Matsumoto, co tu teď chceš?" zeptal se nevrle a nenápadně se snažil zakrýt pytel. Ovšem pohledu jeho bystré podkapitánky nic neuniklo.
"Kam chcete jít?" strčila ho zpět do místnosti a urychleně zavřela dveře.
"Do toho ti nic není," odsekl Toushiro a vjel si rukou do stříbřitých vlasů.
"Ohrozíte tím vaši pozici, můžete skončit ve vězení. Nebo vás taky zabije, až ji najdete," neodpustila si nakonec ironickou poznámku.
"Matumoto, sakra," zaklel, "já ji prostě musím najít, abych zjistil pravdu. Copak to nechápeš?" rozkřikl se.
Podkapitánka na něj chvíli hleděla zkoumavým zrakem.
"Pomůžu vám, kapitáne, pojďte," chytla ho za rukáv a táhla pryč z kanceláře.


Když se průchod uzavřel, Matsumoto Rangiku si oddechla. Věděla, že na jeho odchod každou chvíli přijdou, ale má teď náskok, který si dokáže udržet. Nehledě na následky, které to bude pro ně oba znamenat, si přála, aby kapitán našel odpověď, po které tak dlouho už toužil. Říká se: 'Pro oči nevidíš,' ale to by se spíše hodilo na Hinamori, ona viděla moc dobře a asi víc, než by si kapitán přál.
Zaměstnána svými myšlenkami se otočila k odchodu a pohlédla do očí kapitánky Soi Fong.
"Podkapitánko Matsumoto Rangiku, s okamžitou platností jste zbavena své pozice a obviněna z neuposlechnutí rozkazů a napomáhání k útěku. Budu vás muset odvést do vězení," odrecitovala.
Matsumoto si sundala z oblečené odznak a vložila ho do rukou kapitánky. Ještě jednou se zadívala na průchod a poté již následovala shinigami k vězení.
'Hodně štěstí, kapitáne...'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama