_________________________________________________________________________________
__________________________________________________________________________________



VÍTEJTE

Pár pravidel při návštěvě tohoto blogu:
1. Místo na vaše reklamy je ZDE
2. Pokud se váš komentář netýká článku, máte nějaké stížnosti nebo otázky, piště ZDE
3. Pište slušně. Ani já, a ani návštěvníci mého blogu, i kdybych jich bylo 5, nejsou zvědaví na sprosté výrazy a vaši vlastní gramatiku, kterou ani nechtějí luštit.
Pokud narazíte na nefunkční odkaz, byla bych ráda, kdybyste mi ho nahlásili ZDE. Samozřejmě mi tím pomůžete.
Užijte si návštěvu mého blogu. T


__________________________________________________________________________________
_________________________________________________________________________________

Shinigamiho touha milovat a být milován III.

26. února 2011 v 16:00 | Teraxa |  Povídky
Povídka inspirovaná Bleachem.
Díl třetí.

Každý z nich touží po lásce...
Tak dlouho k němu vzhlížela a i po jeho odchodu zůstala natolik zaslepena, že si nevšimla další osoby, jejíž srdce patřilo jen ji.
On se vrátil, aby si ji odvedl sebou. Na rtech slůvka plná citu, v mysli však plán, jak vše zničit.
Stačí to všechno včas prohlédnout a napravit? Odpustí jí ten, jehož srdce je to pravé, aby mu mohla dát svou lásku?


Kapitán Hitsugaya Toushiro se rozhlédl po okolí. Věděl, že jen tak sám se do Hueco Mundo nedostane. Věděl, že v tuhle chvíli mu může pomoci jen jediný člověk - Urahara Kisuke. Nejdříve se bude muset dostat do té jeho špeluňky a nějak nenápadně ho požádat o pomoc.
No, nenápadně... Spíše na rovinu, jelikož čas je pro něj teď nesmírně drahá záležitost. Jestli se nestihne dostat do Hueco Mundo než ho najdou, bude muset bojovat a tuhle možnost si nechával jako nejkrajnější. Je jasné, že ho budou jako první hledat právě u Urahary, proto si musí pospíšit.
Věděl, že se k Hinamori musí dostat, navzdory pravidlům, která porušuje a i kvůli Matsumoto. Na chvíli se zamyslel. Kvůli tomu, co pro něj udělala, bude v tuhle chvíli nejspíš už ve vězení. Jen doufal, že to nebude mít mnohem horší následky.
Povzdechl si a rukou si prohrábl své stříbrné vlasy. Jako vždy mu do čela spadl neposlušný pramen vlasů. Potom se vydal na cestu.
*
Chodbami Las Noches se táhlo dusivé ticho. Hinamori jimi procházela téměř po špičkách, jakoby se bála, že zvuk jejich kroků by mohl něco způsobit. Momentálně tu byla sama. Všichni někde běhali, včetně Aizena, který jí stačil sdělit, že má nějakou důležitou práci, tak se nějakou chvíli neuvidí. Nevadilo jí to, věděla, že o to lepší bude jejich shledání, ale ten čas, než to přijde... Prostě se nudila.
Táhlé bílé chodby Las Noches a okolní všudypřítomný písek jí nedokázaly poskytnout jakoukoliv útěchu, či prostředek k něčemu, čím by se zabavila. Tak se prostě jen procházela a nechávala myšlenky bloudit někde uvnitř svých vzpomínek.
Ačkoliv svého odchodu nelitovala, musela pořád myslet na Toushira. Chyběly jí jejich rozhovory a to, jak se vždycky rozčílil, když na něj volala Shiro-chan.
Byl pro ní jako mladší bratr, na kterého musela dávat pozor, ačkoliv měla dojem, že dává pozor spíše on na ni. Během jejich rozhovorů se dokázali bavit o čemkoliv a doprovázel je i smích, když se snažila Shirovi zastrčit neposlušný pramen vlasů z čela za ucho. Vždycky nakrčil čelo a pramen stáhl na jeho původní místo.
Uvědomila si, jak se jí koutky úst samy zvedají. Tak to prostě bylo. S Shirem byla šťastná a Aizena milovala. Po tu lásku postě musela něco obětovat.
*
"Tsss, Rangiku!" ozývalo se ztemnělým vězením.
"Hej, Matsumoto!" zaznělo o poznání hlasitěji.
Za mříží se pohnul stín a v proužku světla se objevila tvář bývalé podkapitánky Matsumoto Rangiku. Hleděla do ztemnělé místnosti a po chvíli zahlédla ve stínu pramen červených vlasů.
"Renji?" zašeptala a snažila se vtisknout tvář více mezi mříže.
"Potichu! Nikdo k tobě nesmí, tak mě neprozraď," položil si prst na pusu a opatrně se zaposlouchal do vzniklého ticha.
"Co kapitán?" zajímala se Rangiku. Co jí sem zavřeli, tak přemýšlela, jestli ten nepatrný náskok, který mu poskytla, stačil, aby se dostal do Hueco Mundo. Věděla, že i když tím poruší pravidla, tak mu musí pomoct. Byly prostě věci, které nemohl člověk nechat jen tak být, především záležitosti týkající se citů.
"Neboj se, stihne to," ujistil ji Renji, "akorát po něm jde kapitán Kuchiki Byakuya, což by mohl být trochu problém. Ale je pravda, že než se o tom rozhodlo, tak se jeho náskok zvětšil o dobrou čtvrthodinu. Když si pospíší a požádá o pomoc Uraharu, neměl by to být problém!"
Od mříží se ozvalo Matsumotino oddechnutí. Opřela si čelo o chladnou tyč mříží a rty se jí zvlnily do slabého úsměvu. Tak přece to zvládne.
"Jo a Rangiku, jedna taková malá věc. Kapitán Kuchiki si vybral průchod na druhé straně města od krámu..." zašeptal Renji a na malou chvilku se jeho usměvavá tvář objevila na světle.
"Ještě se za tebou stavím..." ozvalo se naposledy.
Matsumoto už ani neodpověděla a znovu ji obklopilo ticho. Cítila se teď šťastná a spokojená. Opřela se zády o chladnou zeď a hlavu si položila na kolena. Musí se na chvíli prospat. Samou starostí z nevědomosti byla teď silně vyčerpaná.
*
Kapitán Kuchiki vstoupil do lidského světa a rozhlédl se. Vedle něj se zatím začali shromažďovat jeho společníci - podkapitán deváté divize Hisagi Shuuhei, podkapitán třetí divize Kira Izuru a členi jedenácté divize Madarame Ikkaku a Ayasegawa Yumichika.
Kapitán Kuchiki se podrbe na bradě, pak se natočí ke straně a ukáže kamsi prstem: "Urahary krám je tamtím směrem," konstatuje suše a vykročí vpřed.
"Ale, kapitáne, to je přece…" začne Yumichika, když do něj Ikkaku strčí.
"Co se děje?" otočí se kapitán.
"Ehm, Yumichika chtěl jen navrhnout malou pauzu, přeci jen jsme trochu unavení," stačil Ikkaku otevřít pusu dřív, než Yumichika něco namítl.
"Hm, deset minut," pokývnul kapitán hlavou a usadil se přímo na místě, kde ještě před malou chvilkou stál.
"Hej, vždyť jdeme blbě…" šeptl zmateně Yumichika a zíral na Ikkaka, který si jezdil rukou po holé lebce.
"Ty jsi vážně natvrdlej," zamumlal si Ikkaku pro sebe a ještě ho poškádlil, "co to máš na obličeji? To je fakt odporné…" ušklíbl se a natočil na druhou stranu.
Zabralo to. Ayasegawa Yumichika si začal prohledávat záhyby kimona a hledat zrcátko.
Kapitán Kuchiki zamyšleně zíral směrem, kde se doopravdy nacházel krám Urahary Kisuke. Doufal, že bude mít kapitán Hitsugaya dost času, aby se dostal kam potřebuje a vyřídil si svoje věci. Přeci jen proti němu nechtěl bojovat, ale pokud nastane možnost, že se ještě předtím potkají, věděl, že to bude nevyhnutelná věc.
Rozhlédl se po svém doprovodu a zvedl se. Z původních deseti minut se stala čtvrt hodina a přeci jen se nesměl Toushirův náskok zvětšit o tak velkou dobu. Již směr, který vybral, mu poskytne nějakou dobu navíc. Musel by to pak nějak vysvětlit.
*
"Tak vše je připraveno, můžeš jít," pokynul Kisuke Toushirovi k otevřené bráně. Ten jistým krokem vykročil vpřed.
"Nemyslíš," zarazil ho Kisukeho hlas, "že jsem to měl říct Ichigovi? Určitě by šel s tebou."
"Tohle je můj boj," zatřásl Toushiro hlavou a do tváře mu spadlo několik neposedných pramenů. Jedním pohybem ruky je zase zastrčil na jejich původní místo.
"Každopádně doufám, že nebudeš mít moc velké potíže, kvůli tomu, že jsi mi pomohl. Máš můj dík," ohlédl se zpátky.
"O to se neboj. Oficiálně nespadám pod kompetence Soul Society a navíc myslím, že máš za zády někoho, kdo ti fandí," pousmál se Kisuke a hleděl na Toushirův zmatený obličej.
"Co?" vypadlo z něj.
"Podle mého zdroje na druhé straně města vylezlo asi před dvaceti minutami z brány pět shinigami, jedním z nich je obávaný kapitán Kuchiki Byakuya. Ačkoliv by tu touhle dobou už byli, tak si dali hned na místě pauzu a poté vyrazili špatným směrem. Mám pocit, že ti dávají dostatečný náskok, abys stihl všechno vyřešit a vrátil se bez boje. Připravit bránu trvalo samo o sobě dost času," pokrčil rameny Kisuke a dál upřeně pozoroval kapitána.
Ten stál chvíli na místě a jeho oči kmitaly, jakoby pozorovaly výjev, který nikdo jiný vidět nemůže. Najednou se prostě otočil a vešel do brány.
Kisuke za ním zavřel a vrátil se nahoru do krámu, kde začal připravovat čaj.
Návštěva bude mít jistě žízeň.
*
Hinamori procházela zrovna kolem Aizenovy kanceláře, když zaslechla hlasy.
Zaradovala se, že už je Sousuke zpátky, už ji to samotnou dost nudilo.
Po chvilce ale poznala, že uvnitř se nachází jen Ichimaru Gin a Tousen Kaname. Chtěla pokračovat dál chodbou, když zaslechla něco, co ji naprosto zaujalo.
"Tak ten skrček už je tady. Fakt jsem nečekal, že si tak pospíší…" zaslechla táhlý hlas Ichimaru Gina.
"Dalo se to čekat, to nepopřeš. Zatím vše vychází dobře," přišlo mu v odpověď od Tousena.
Hinamori zkrabatila čelo a přemýšlela. Jejich rozhovor ji trochu mátl… Skrček?
V tu chvíli jakoby jí svitlo. Oči se jí doširoka otevřely a z úst jí uniklo jediné slovo: "Toushiro…"
"Ano," zvalo se jí za zády, "přišel si pro tebe."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaella Michaella | Web | 27. února 2011 v 15:19 | Reagovat

Nakonec ten lyžák dopadlo fajnově :-) Moc . Tvé babičky je mi líto. Taťka už je v pořádku ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama